Plánované změny v oblasti doplňkového penzijního spoření (DPS) vzbuzují debaty o jejich efektivitě a skutečném dopadu na účast mladších ročníků. Zatímco novela zákona nabízí zvyšování státní podpory a nové možnosti výběru, zásadním nedostatkem zůstává absence automatického začlenění, které by mohlo zásadně ovlivnit účast ve spoření. Česká vláda, jak se ukazuje, přichází s řešením, jež se zdá být nedostatečné a neodráží potřeby současné populace.
Aktuální situace ve doplňkovém penzijním spoření
V nedávném semináři v Poslanecké sněmovně se důrazně hovořilo o připravovaných změnách v systému DPS. Nové opatření, které by mělo zvýšit státní příspěvek pro mladší účastníky, slibuje také částečný výběr vlastních prostředků a zavedení strategie životního cyklu. Avšak pozorovatelé poukazují na to, že takové úpravy, ačkoli chvályhodné, nezohledňují klíčový prvek, který by mohl posílit celkovou účast v systému, a sice automatické zapojení účastníků.
Jedním z hlavních důvodů, proč systém v České republice nezaznamenává očekávaný nárůst zapojení mladých lidí do penzijního spoření, je založení vstupu na aktivním rozhodnutí jednotlivce. Takové nastavení se ukazuje jako nevhodné, neboť mladí lidé mají v současnosti nejnižší míru účasti. Z analýzy OECD vyplývá, že automatické začlenění je klíčovým faktorem, který může zvýšit míru zapojení a překonat tendenci k prokrastinaci.
Inspirace ze zahraniční praxe
Pokud se podíváme do zahraničí, jako je například Velká Británie, kde bylo automatické zapojení zaváděno od roku 2012, situace v oblasti penzijního spoření vypadá daleko optimističtěji. V roce 2024 se do zaměstnaneckého penzijního systému zapojilo 89 procent způsobilých zaměstnanců, což představuje více než 21,7 milionu lidí. Tento systém nevyžaduje od jednotlivců aktivní účast, nýbrž přizpůsobuje rozhodovací architekturu tak, aby neúčast byla aktivním krokem. Tím se výrazně zvyšuje míra zapojení, kterou český návrh nedokáže nabídnout.
Současná česká novela, i když zvyšuje státní podporu, nemá potenciál přitáhnout nové účastníky do systému. Mnoho domácností by totiž spořilo i bez navýšení finančních pobídek, což může znamenat, že veřejné náklady porostou rychleji než počet skutečně nově zapojených mladých lidí. Naše vláda tak podle kritiků místo prodloužení účasti ve spoření raději rozšíří dávky pro ty, kteří by spořili i bez dalších pobídek, což snižuje efektivitu a smysluplnost celého systému.